Názory odborníků

Prof. PhDr. Karel Kamiš, CSc., slavista:

„Mateřských řečí můžeme mít tolik, kolik jsme si jich schopni na základě konkrétní komunikační situace v příslušném vývojovém období jedince dát dohromady. Důležité je ovšem časové vymezení. V raném dětství se utváří v mateřštinách jednotlivé řečové systémy, a pokud na ně v tomto období působíme a dítě je mentálně v normě, bez problému si je osvojí. Pokud překročíme tento biologický věk, přesáhneme šestý rok našeho věku, začínáme se učit dalšímu jazyku už jako systémovému jazyku, tzn. neřeči, neboť řečová centra jsou obrazně řečeno obsazena.“

PhDr. Jan Mattioli, Ph.D., psycholog:

„Nesouhlasím s názorem, že děti seznamující se v předškolním věku s anglickým jazykem jsou zmatené. Dítě v podstatě používá slova převážně z hlediska emocionálního. Když se mu určité slovo líbí v angličtině, tak ho říká v angličtině, protože ho to citově uspokojuje. Ta další rovina je, že dítě chce ukázat, že to také umí navíc říct ještě v jiné řeči. A pak samozřejmě hovoří a používá ta označení, aby ukázalo, že to zná nejenom česky, ale také jinak. To jsou dvě motivační roviny, kdy dítě např. místo slova "auto" řekne "car" a opačně. Ale to neznamená, že v tom má zmatek, jak se mnohdy z vnějšího pohledu může zdát.“

Mgr. Věra Bitljanová, anglistka a metodička:

„Malé děti neovládají mateřský jazyk dokonale, oni se ho teprve učí. Stejně tak jako neovládají dokonale další cizí jazyk, a přesto jím hovoří. Řeknou to, co potřebují. Komunikují s tím, s kým potřebují, a dokážou to. Jejich přístup k užívání jazyka je nesmírně tvořivý. Oni, když nemají slovo, kterým by určitou skutečnost vyjádřili, tak to řeknou jinak, pomohou si jinými slovy. A nevadí jim to. Na rozdíl od nás dospělých. Když máme promluvit cizím jazykem a zrovna si nemůžeme vzpomenout na jedno slovíčko, tak je to pro mnohé z nás konec projevu.“

Návrat do Metoda Wattsenglish