Učit anglicky batolata? Často vyhozené peníze!
(zena.centrum.cz, 19. 8. 2011)

„Z uživatelského pohledu se toho děti ve školce moc nenaučí: pár základních obratů typu já jsem, děkuji a prosím, názvy zvířat a barev, počítání do deseti. Spíš se pasivně seznámí s jazykem a napříště ho bezpečně rozeznají, nasají zvuk a intonaci, i když nebudou rozumět, ale to zhruba všechno," shrnuje učitel angličtiny Jindřich Vobořil, autor série knížek Učte se anglicky s vtipem. 

„Aby výuka ve školce měla výraznější dopad, muselo by dítě mluvit anglicky i doma - alespoň s jedním z rodičů nebo s někým z blízkého okruhu. A ten někdo by měl mít angličtinu opravdu bezchybnou, ideálně by mělo jít o rodilého mluvčího. Než na dítě mluvit anglicky špatně, raději vůbec!" dodává.
Chybí návaznost

Hlavní problém však Jindřich Vobořil vidí v tom, že na většině základních škol neexistuje v prvních dvou třídách návaznost na předškolní výuku. Dítě se k angličtině vrátí až po dvou letech, takže většina získaných vědomostí přijde nazmar.

„Když dítě nastoupí na běžnou základní školu, začne se učit angličtinu až od třetí třídy. Stopa jazyka mu sice někde v paměti zůstane a bude to mít ve srovnání s ostatními vrstevníky o trochu snazší, ale jen na chvilku. V průběhu několika týdnů se náskok rychle srovná. Pokud tedy nabízí školka angličtinu jako bonus, je to jistě příjemné, záleží však na ceně. Platit tisíce za měsíc smysl podle mě nemá," uzavírá Jindřich Vobořil.

Wattsenglish

Učit děti druhý jazyk už od batolecího věku je ovšem možné. Ale musíte umět dobře napodobit podmínky dítěte vyrůstajícího ve dvojjazyčné rodině. Z tohoto faktu vycházejí hned dvě výukové metody: Wattsenglish a metoda Helen Doron.

Wattsenglish je zaměřena na předškoláky a školáky. Vytváří komunikační rámec podobný přirozenému prostředí bilingvní rodiny, kde jeden z rodičů mluví jiným jazykem než druhý. Dítě se tak angličtinu neučí memorováním, ale osvojuje si ji přirozenou cestou: při hrách a ostatních činnostech pozoruje učitele a komunikuje s ním na základě vzniklé situace.

Helen Doron

Podobná je i metoda lingvistky Helen Doron. Vychází z poznatků získaných při výzkumech lidského mozku, které jasně dokazují, že dítě, přestože ještě nemluví, velmi citlivě vnímá. Věci okolo sebe si spojuje s jejich názvy i významem daleko dříve, než je dokáže pojmenovat. Pokud dítě slyší česky, naučí se mluvit česky, když ale slyší stejné názvy také v jiné řeči, vzájemně si pojmy pospojuje a postupně si bez problémů osvojí i druhý jazyk.

Zárukou úspěchu této metody při výuce jsou malé skupinky maximálně osmi dětí a velmi rychlé střídání vícesmyslových aktivit, které se opakují. Jednotlivé aktivity jsou vždy přizpůsobeny věku dětí. Učitel mluví na děti pouze anglicky a vychází z toho, že člověk si nejvíce pamatuje informace spojené s emocemi.