Oproti Kalifornii jsou zdejší lidé přátelštější
(Mladá fronta DNES, 21. 1. 2012)

Česky umí pouze pár slov, a pokud by ji zastavila silniční kontrola, zcela jistě nechá ruce na volantu. Osmadvacetiletá Američanka Jessica Gibbsová žije a pracuje druhým rokem v Karlových Varech a podruhé za sebou zvítězila v anketě o nejoblíbenější rodilou mluvčí v České republice. Tu vyhlašuje Nadační fond Prague Post a společnost Wattsenglish, ve které kalifornská rodačka z oblasti Los Angeles vyučuje děti z karlovarských a chodovských mateřských i základních škol.

Jessicu si za nejoblíbenější učitelku vybraly z více než čtyř desítek lektorů. Vítězství v anketě o nejoblíbenější mluvčí možná nebylo pro Jessicu posledním. Přemýšlí totiž o tom, že v Čechách zůstane ještě jeden rok. „Ještě nejsem zcela rozhodnutá, ale uvažuji o tom,“ říká Jessica, která do Čech poprvé přiletěla v dubnu 2010. Její kamarád jí totiž doporučil, aby si udělala v Praze kurz a certifikát na učitele. Sám měl s Prahou jen ty nejlepší zkušenosti. „Poté, co jsem certifikát získala, začala jsem cestovat po Evropě. Českou republiku jsem si ale nestihla projet tak, jak bych sama chtěla. Toužila jsem se do ní vrátit. Když jsem odletěla zpátky do Ameriky, hledala jsem na internetu práci a objevila místo lektora pro Wattsenglish v Karlových Varech, za což jsem byla ráda,“ vypráví Jessica, která původně vystudovala biologii. Oboru se ale nikdy příliš nevěnovala. Půl roku sice pracovala v zoologické zahradě, stihla ovšem i zcela jiné pracovní epizody. Třeba v kanceláři nebo jako vedoucí baru a restaurace.

Pak zkusila opět jinou cestu a z vyhřáté Kalifornie si to namířila do Karlových Varů. „Zřejmě už jsem si na místní zimu zvykla. Zrovna v pondělí ráno jsem před odchodem do práce koukla na teploměr. Ukazoval minus osm. Nevzala jsem si ani čepici, ani rukavice. A vůbec mi to nevadilo. Loni jsem zimu snášela hůř,“ říká Jessica, která létá domů jednou do roka. Její rodiče zase naopak létají jednou do roka za ní do Čech. Místní poměry znají, protože před pár lety vyrazili do Prahy coby turisté. Teď znají i Karlovy Vary. „Líbilo se jim tady. Podívali se, jak žiju, s kým a kde vlastně pracuju. Od té doby jsou spokojení, že je všechno v pořádku,“ usmívá se.

Díky tomu, že Jessica žije v Karlových Varech, šíří informační osvětu o České republice po Kalifornii. Její američtí přátelé prý dobře vědí, že existuje Praha, nikdo z nich už ale neslyšel o Karlových Varech. Občas také opraví pár nepřesností týkajících se jména státu. „Jednou z nich je třeba to, když mi přátelé řeknou: aha, takže ty učíš v Československu,“ popisuje.

Ačkoli umí nejoblíbenější rodilá mluvčí česky pouze pár slov, v Karlových Varech prý s domluvením se problém nemá. Mile jí překvapuje, jak na tom místní lidé s angličtinou jsou. „Zajímavé je, že všichni mají ve zvyku říkat, že nemluví anglicky skoro vůbec nebo že je jejich angličtina hodně, ale opravdu hodně špatná. Já jsem však nadšená, jak dobře mluví,“ říká.

Pokud má porovnat Američany a Čechy, připadá jí, že Češi jsou mnohem přátelštější. Myslí si, že je to dáno Karlovými Vary jako městem, které je přeci jen o něco menší než Los Angeles. Každý, kdo někdy Jessicu poznal, tak jí na ulici zdraví, což je jí velmi příjemné.

Byrokracie ji nepřestává udivovat

Život v Čechách má však pro Američanku i stinné stránky. Nikdy jí nepřestane udivovat zejména byrokracie. Zvlášť ve chvíli, kdy už se jí zdá, že má všechno papírování za sebou. Tehdy se může spolehnout, že od úřadů dostane další stoh formulářů, které je třeba vyřídit.

A nikdy si nezvykne ani na českou poštu. O Vánocích jí například proclila devíti sty korunami balíček od rodičů, který obsahoval ponožky, bonbóny a její oblíbené krekry. „Spolehlivě mě vždycky překvapí i české silnice. Oproti našim jsou hrozně úzké, a pokud napadne sníh, je to ještě horší. Ale řidiči přitom jezdí stejně rychle, jako kdyby nebyl,“ líčí Jessica, která po Karlovarském kraji rovněž cestuje autem.

Zatím měla to štěstí, že ji silniční hlídka nezastavila. Její americká spolubydlící, která rovněž neumí česky, si ovšem kontrolu užila vloni. „Byla z toho na větvi. Jediné, co policistům řekla, bylo: nerozumím česky, učitelka,“ směje se. Pokud by zastavili jí, pravděpodobně by nechala podle amerických předpisů ruce na volantu a přemýšlela by, zda má rozsvícená světla. V Americe totiž není během dne povinností řidiče, aby svítil.

S kamarády do kina i na pivo

Jessica si během dvou let našla v Karlových Varech řadu kamarádů, se kterými vyráží na pivo nebo třeba do kin, která jsou bezpochyby menší, než ta kalifornská. A právě to se jí na českých sálech líbí. A podobné je to i s celou republikou.

„Připadá mi úžasné, že když člověk cestuje po Čechách, pozná spoustu velmi rozmanitých míst, aniž by musel trávit dlouhé hodiny v autě. A to je oproti Kalifornii velký rozdíl,“ říká.

Návrat do:
Články o Wattsenglish v tisku